Telemedicína – její počátky, současnost a budoucí výzvy
Co je telemedicína?

Podle Světové zdravotnické organizace (2021) se slovo telemedicína dá definovat jako používání informačních a komunikačních technologií pro poskytování zdravotních služeb na dálku.1 Pod tímto pojmem se skrývá mnoho forem komunikace; může to být např. situace, kdy si volá lékař s pacientem, ale také když si volá lékař s lékařem, či sdílení zdravotní dokumentace nejen s pacienty. Telemedicína prošla v posledních desetiletích pozoruhodným vývojem a stává se stále důležitější součástí globální zdravotnické infrastruktury. Je považována za nákladově efektivní alternativu k tradičnějšímu způsobu poskytování lékařské péče tzv. ,,tváří v tvář” a zároveň důležitou formou lékařské péče během současné pandemie covid-19. Nicméně ani telemedicína není bezproblémová. V nynější době je důležitým otazníkem kupříkladu ochrana soukromí u citlivých, lékařských dat a související nebezpečí hackerských útoků. 

Od telegrafu až po eRecept

Rozvoj telemedicíny byl umožněn především díky nespočtu technologických vynálezů v posledních dvou stoletích. První zařízení, které bylo použito pro poskytování lékařské péče na dálku, byl telegraf, známý také jako viktoriánský internet. Už v 60. letech 19. století, během americké občanské války, se telegraf používal k přenosu zpráv o zraněných vojácích vzdáleným lékařským týmům.2 Do větší hloubky pak byla myšlenka přenosu klinických a diagnostických dat zkoumána na počátku 20. století. V roce 1905 William Einthoven vyvinul první elektrokardiogram a začal úspěšně posílat tzv. “tele-EKG” mezi svou laboratoří a jeden a půl kilometru vzdáleným akademickým centrem.3 Po telegrafu se medicínsky začaly využívat také rádio a telefon, kdy rádio si rychle našlo uplatnění pro lékařské konzultace a poskytování lékařské péče posádkám lodí v Evropě, Austrálii a Severní Americe; a telefon se zase osvědčil pro přenos rentgenových snímků. 

Pro ilustraci, američtí lékaři Gershon-Cohen a Cooley ve čtyřicátých letech vymysleli zařízení na bázi faxu, které pomocí světelných paprsků a fotobuněk generovalo signál pro přenos rentgenových snímků po telefonu mezi nemocnicí Chester County a dvacet osm kilometrů vzdálenou klinikou ve Filadelfii.4 Po úspěchu přenosu klinických dat na krátké vzdálenosti byl učiněn také pokus o přenos mezi kontinenty. Lékař Artur Briskier v roce 1958 provedl první transatlantický přenos lékařských údajů. Použil tehdy rádio k přenosu záznamu srdečního ultrazvukového vyšetření mezi New Yorkem a Paříží.5  

Vynález televize následně ještě urychlil rozvoj medicíny na dálku. Televize se začala využívat v klinické péči, v lékařském vzdělávání a při demonstracích chirurgických zákroků. Jedním ze známých příkladů byla operace ,,modrého dítěte”, kterou provedl lékař Alfred Blalock v Nemocnici Johnse Hopkinse v roce 1945 a která byla živě vysílána stovkám chirurgů prostřednictvím uzavřeného televizního okruhu.6 Opravdovou telemedicínskou revoluci však spustil až vznik a navazující obrovský rozmach internetu. Ten umožnil rapidní přenos a sdílení zdravotnických dat, včetně rentgenových snímků, elektrokardiografických a ultrazvukových záznamů, ale i datově rozsáhlejších snímků počítačové tomografie a magnetické rezonance.7 V posledním desetiletí navíc rozmach chytrých telefonů zajistil, že velká část populace může jednoduše komunikovat s lékařem přes svá kapesní mobilní zařízení. S uvedením chytrých telefonů na trh se lékařská péče, stejně jako mnohá jiná odvětví, začala přesouvat z kamenných zařízení do virtuálních nemocnic. 

A tento rozmach akceleroval ještě více během pandemie koronaviru. Podle studie amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) došlo ve Spojených státech v posledním březnovém týdnu roku 2020 k 154% nárůstu lékařských vyšetření s využitím telemedicíny ve srovnání s množstvím těchto vyšetření v posledním březnovém týdnu roku 2019.8 A rovněž v České republice, kde jako hlavní telemedicínským nástroj již několik let slouží systém eRecept umožňující vystavení receptu na dálku a jeho zaslání na mobilní zařízení pacienta, urychlila pandemie koronaviru další vývoj dálkové medicíny, nejčastěji v podobě různých interaktivních mobilních aplikací.9 

Telemedicína jako cesta ke zpomalení pandemie a lepší dostupnosti zdravotní péče v odlehlých oblastech

Velkou výhodou telemedicíny je nesporně to, že minimalizuje kontakt mezi nemocnými pacienty. Nemocní mohou získat potřebnou péči z pohodlí svého domova bez toho, aniž by se v ordinaci setkali s dalšími, potenciálně infekčními pacienty.10 Koneckonců prakticky jedinou infekcí, kterou lze při vyšetření z domova chytit, je počítačový virus. Zároveň je i mimo optiku současné pandemie koronaviru možnost provozovat medicínu na dálku nesmírnou výhodou. Telemedicína usnadňuje přístup ke zdravotní péči lidem, kteří jsou ve výkonu trestu nebo žijí v geograficky izolovaných oblastech. 

Mnohé studie například ukazují, že přístup k telemedicíně zlepšuje zdraví vězňů. Young a kolegové v roce 2014 zjistili, že HIV pozitivní lidé ve výkonu trestu mají výrazně lepší zdravotní výsledky, pokud mají vzdálený přístup k odborníkům na HIV; vězni, kteří se v rámci studie účastnili telemedicínského programu, vykazovali nižší virovou zátěž a silnější imunitní systém než ti, které vyšetřoval pouze praktický lékař přímo ve věznici.11 V jiné studii vykázala diagnostika a léčba hepatitidy C podobné zlepšení v zařízeních, kde byla nabízena telemedicína.12

Výzkumy obecně naznačují, že telemedicína funguje, a to i v případě závažných onemocnění. V rámci 1. ročníku Czech eHealth Day například sdílela Fakultní nemocnice Ostrava výsledky svého pilotního telemedicínského projektu, kdy byly pacientům vzdáleně monitorovány vitální funkce, jako jsou krevní tlak, saturace krve kyslíkem, dechové funkce, hladina cukru v krvi či srdeční aktivita. FN Ostrava uvádí, že ,,ze 74 hematoonkologických pacientů bylo u dvaceti osmi tímto dálkovým monitoringem zachyceno zhoršení zdravotního stavu a jejich léčba tak mohla být včas zahájena. To vedlo ke zkrácení doby hospitalizace o přibližně 40 % a finanční úspory na léčbu jednoho pacienta v částce 48 tisíc korun.”13 

Výzvy do budoucna

Nicméně pokud pacient potřebuje naléhavou péči, může prvotní využití telemedicíny z domova zbrzdit léčbu a potenciálně i ohrozit jeho zdraví. Je ostatně jasné, že lékař nemůže za použití telemedicíny poskytnout první pomoc nebo provést laboratorní testy nutné ke stanovení přesné diagnózy. Zároveň se lékaři během telemedicínských sezení musejí spoléhat na informace od samotných pacientů, což přináší značná úskalí například u drogově závislých. Kvůli obavám ze závislosti také nelze předepisovat analgetika na bázi opiátů bez osobní návštěvy lékaře a bez důkladného muskuloskeletálního a neurologického vyšetření.14

Další slabinou je ochrana osobních údajů. Pokud pacient používá veřejnou síť nebo nešifrované kanály pro telemedicínské videohovory, mohou se do jeho komunikace s lékařem nabourat hackeři a získat tak přístup k citlivým údajům pacienta.15  S tím souvisí i limitace používání jednotlivých technologických platforem pro telemedicínská vyšetření. Například běžné telefonní hovory lékaři neumožňují vidět pacienta v jeho domově a vizuálně tak zkontrolovat některé jeho příznaky. 

Zároveň jsou podle randomizované dvojitě zaslepené studie Liona a kolegů telefonické hovory z hlediska komunikace a porozumění pacientům méně efektivní než videohovory.16 Na druhou stranu videohovory zase vyžadují technologie, které jsou méně dostupné pro sociálně znevýhodněněné skupiny populace. Systematický přehled publikovaný tento rok v časopise Nature zkoumal charakteristiky pacientů, kteří využívali telefonické a video služby telemedicíny ve Spojených státech. Ze studie vyplývá, že pacienti černé pleti, žijící v oblastech s nižšími příjmy, častěji využívají telefonické hovory s lékařem, zatímco pacienti bílé pleti, z oblastí s vyššími příjmy, spíše využívají videohovory přes internet. V konečném důsledku by proto exkluzivní používání videohovorů v telemedicíně mohlo prohlubovat stávající nerovnosti v přístupu k zdravotní péči podle rasy a bohatství.17

Nemožnost naživo vyšetřovat pacienty, eventuální prodlení v poskytování akutní zdravotní péče a technologické obavy jsou tedy nesporně důležitými limitacemi současné medicíny na dálku. To ale neznamená, že by se potenciál telemedicíny neměl prozkoumávat a rozvíjet dál. Jak řekl generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus, ,,využití síly digitálních technologií je pro dosažení všeobecného, celosvětového přístupu ke zdravotní péči naprosto zásadní.”18

Michaela Fričová

 

Reference
  1. Who.int. 2021. [online] Dostupné na: <https://www.who.int/goe/policies/countries/usa_support_tele.pdf> [Accessed 12 December 2021]
  2. Jagarapu J, Savani RC. A brief history of telemedicine and the evolution of teleneonatology. Semin Perinatol. 2021 Aug;45(5):151416. doi: 10.1016/j.semperi.2021.151416. Epub 2021 Apr 8. PMID: 34006382
  3. Hjelm NM, Julius HW. Centenary of tele-electrocardiography and telephonocardiography. J Telemed Telecare. 2005;11(7):336-8. doi: 10.1258/135763305774472088. PMID: 16238834
  4. GERSHON-COHEN J, COOLEY AG. Telognosis. Radiology. 1950 Oct;55(4):582-7. doi: 10.1148/55.4.582. PMID: 14781367
  5. Briskier A. HEART EXAMINATION AND CONSULTATION BY RADIO AND RADIO-PHOTO TRANSMISSION. JAMA. 1959;169(17):1981–1983. doi:10.1001/jama.1959.03000340013003
  6. A ‘Blue Baby’ Returns to The Johns Hopkins Hospital. Johns Hopkins Medicine, based in Baltimore, Maryland[online]. Copyright © [cit. 12.12.2021]. Dostupné z: https://www.hopkinsmedicine.org/news/articles/a-blue-baby-returns
  7. Hahm JS, Lee HL, Choi HS, Shimizu S. Telemedicine system using a high-speed network: past, present, and future. Gut Liver. 2009;3(4):247-251. doi:10.5009/gnl.2009.3.4.247
  8. Koonin LM, Hoots B, Tsang CA, et al. Trends in the Use of Telehealth During the Emergence of the COVID-19 Pandemic — United States, January–March 2020. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2020;69:1595–1599. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm6943a3external icon
  9. Hospodářské noviny. 2021. [online] Dostupné na: https://archiv.hn.cz/c1-66913850-lekar-on-line-predepise-e-recept-nebo-zadanku-na-covid-test-do-30-minut-musite-ale-zaplatit-290-korun
  10. Portnoy J, Waller M, Elliott T. Telemedicine in the Era of COVID-19. J Allergy Clin Immunol Pract. 2020;8(5):1489-1491. doi:10.1016/j.jaip.2020.03.008
  11. Young JD, Patel M, Badowski M, et al. Improved virologic suppression with HIV subspecialty care in a large prison system using telemedicine: an observational study with historical controls. Clin Infect Dis. 2014;59(1):123-126. doi:10.1093/cid/ciu222 
  12. Morey S, Hamoodi A, Jones D, Young T, Thompson C, Dhuny J, Buchanan E, Miller C, Hewett M, Valappil M, Hunter E, McPherson S. Increased diagnosis and treatment of hepatitis C in prison by universal offer of testing and use of telemedicine. First published: 13 October 2018. https://doi.org/10.1111/jvh.13017
  13. Fakultní nemocnice Ostrava. 2021. [online]. Dostupné z: https://www.fno.cz/novinky/telemedicina-ve-fn-ostrava-zachranuje-zivoty-a-generuje-i-uspory
  14. Emerick T, Alter B, Jarquin S, et al. Telemedicine for Chronic Pain in the COVID-19 Era and Beyond [published correction appears in Pain Med. 2021 Sep 8;22(9):2142]. Pain Med. 2020;21(9):1743-1748. doi:10.1093/pm/pnaa220

15. Vespignani H, Soufflet C, Masnou P, Medjebar S, Sakkat E, Frouin PY. Is telemedicine an adequate solution to perform and interpret EEGs? 2018 July 31. https://doi.org/10.1016/j.neucli.2018.06.064

16. Lion KC, Brown JC, Ebel BE, et al. Effect of Telephone vs Video Interpretation on Parent Comprehension, Communication, and Utilization in the Pediatric Emergency Department: A Randomized Clinical Trial. JAMA Pediatr. 2015;169(12):1117–1125. doi:10.1001/jamapediatrics.2015.2630

  1. Thomas-Jacques, T., Jamieson, T. & Shaw, J. Telephone, video, equity and access in virtual care. npj Digit. Med. 4, 159 (2021). https://doi.org/10.1038/s41746-021-00528-y
  2. WHO releases first guideline on digital health interventions. WHO | World Health Organization[online]. Copyright © [cit. 13.12.2021]. Dostupné z: https://www.who.int/news/item/17-04-2019-who-releases-first-guideline-on-digital-health-interventions