Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy je příspěvková organizace zřizovaná hlavním městem Prahou. Délka její existence, která se datuje od roku 1857, jí deleguje mezi nejstarší záchranné služby na světě. Objemem vykonané práce patří mezi největší organizace svého druhu v České republice. Od samého počátku byla a stále je vzorem pro ostatní záchranné služby, které od ní čerpají inspiraci. Její hlavní činností je zajišťování odborné přednemocniční neodkladné péče obyvatel a návštěvníků metropole. Denně zasahuje pražská záchranná služba u průměrně 350 případů, z nichž přibližně 40 je skutečným ohrožením života a vyžaduje urgentní zásah lékaře. Páteří záchranné služby jsou dvě rovnocenné složky. Jednou z nich je zdravotnické operační středisko – tzv. dispečink. Šest až osm operátorek vyřídí denně přes 700 hovorů na tísňové lince 155 a stovky dalších volání a rádiových relací. Každá z těchto specializovaných operátorek během své dvanáctihodinové směny rozhoduje s malým množstvím dostupných informací a ve velké časové tísni o několika desítkách lidských osudů. Druhým pilířem záchranné služby je výjezdová složka – tedy posádky v sanitních vozech.

V současnosti je tato služba zajišťována posádkami Rychlé lékařské pomoci (tzv. RLP – rychlé osobní vozy s lékařem) a posádkami Rychlé zdravotnické pomoci (tzv. RZP – velké sanitní vozy s posádkou ve složení zdravotnický záchranář a řidič). Zdravotnický záchranář je absolventem specializovaného pomaturitního studia vyšší odborné školy nebo vysoké školy a řidič RZP je záchranář s praxí v řízení motorových vozidel, absolvent akreditovaného kurzu „Řidič vozidla zdravotnické záchranné služby“.

Prostorná zdravotnická nástavba vozidel RZP umožňuje záchranářům zajistit kvalitní péči o pacienta již v terénu, stabilizaci jeho zdravotního stavu a následný transport do zdravotnického zařízení. Proto zdravotnické vybavení odpovídá jednotce intenzivní péče. Obsahuje přístroje pro umělou podporu životních funkcí, monitor srdeční činnosti s možností automatického vyhodnocení, archivace a digitálního přenosu dat, infuzní a intubační techniku a mnoho jiného. Zásahy posádek RZP tvoří přibližně 80% celkového počtu výjezdů. Přítomnost lékaře je nutná pouze u nejzávažnějších případů ohrožení zdraví a života, které tvoří necelých 12% výjezdů.

Od roku 1987 používá pražská záchranná služba ve svém provozu tzv. setkávací systém „rendez-vous“, který zkracuje dojezdový čas k pacientovi na nejnižší možnou míru a zároveň umožňuje efektivní využití práce lékaře. K pacientovi ve vážném zdravotním stavu vyjíždí posádka RLP, která je v hustém pražském provozu rychlejší než „velká“ sanita a z jiného místa je k němu vyslána posádka RZP. Setkávají se u pacienta, kde jsou provedeny všechny potřebné zákroky a lékařské výkony a pokud zdravotní stav nevyžaduje přítomnost lékaře, převáží ho do zdravotnického zařízení samotná posádka RZP a lékař je uvolněn pro další případ.

Doplňkovou službou pozemních složek je Letecká výjezdová skupina (LVS). Na stanovišti v Praze byl zkušební provoz – jako první v tehdejší ČSSR – zahájen 1. dubna 1987 a pokračuje nepřetržitě až doposud, přičemž zdravotnickou posádku poskytuje – s výjimkou krátkého období mezi lety 1997-1999 – Zdravotnická záchranná služby hl.m. Prahy. Vrtulníky s posádkami pro pražské stanoviště LVS poskytuje tradičně Letecká služba Policie ČR. V počátcích provozu byl využíván typ Mi-2, ale jeho letové a výkonové charakteristiky nevyhovovaly moderním požadavkům. Postupně docházelo k obměně letového parku – po roce 1990 byl krátce nasazen typ Bö-105, který záhy vystřídal vrtulník střední kategorie Bell-412, a od roku 2005 jsou do provozu nasazovány nejmodernější vrtulníky EC-135T2. Posádka záchranářského vrtulníku poskytuje v nepřetržitém provozu přednemocniční neodkladnou péči pro obyvatele Prahy a Středočeského kraje, v noci pak zasahuje prakticky na celém území České republiky. Téměř 95% zásahů LVS Praha se odehrává přímo v terénu, což výrazně zkracuje cestu pacientů do specializovaných center (celostátní průměr je kolem 50% a ostatní pacienti se převážejí z místních nemocnic po primárním ošetření). To – s ohledem na 24 hodinový provoz – klade samozřejmě mimořádné nároky na letové posádky.