Právopedie: Civilní řízení (1)

Chybovat je lidské, avšak chyba lékaře je často z pochopitelných důvodů vnímána daleko emotivněji než jakákoliv pochybení ostatních. Pacient, který se cítí poškozen jednáním lékaře, se může mimo jiné obrátit na civilní soud. Cíl žaloby je pak obvykle jednoznačný – domoci se náhrady újmy v penězích. Víte, jak takové civilní řízení probíhá?

V JAKÝCH PŘÍPADECH?

Pokud se pacient či jeho blízcí cítí poškozeni jednáním lékaře, resp. poskytovatele zdravotních služeb, který dle jejich názoru nepostupoval lege artis, mohou se mimo jiné obrátit na civilní soud.

Podání žaloby ze strany pacienta či jeho blízkých je častějším úkazem, než podání trestního oznámení a následného řízení u trestního soudu. Cílem trestního řízení je totiž “pouze” potrestat viníka, tj. pacient se na lékaři (případně na poskytovateli zdravotních služeb) v trestním řízení většinou ničeho, kromě rozhodnutí o vině či nevině, nedomůže. V civilním řízení se však jedná o náhradu újmy, pacient, popř. osoby blízké, tak mají možnost žádat vcelku vysoké finanční částky (v řádech statisíců či milionů) jako kompenzaci za újmu na zdraví či za smrt.

ŽALOBA

Žalobu podává pacient (popř. osoba blízká) na poskytovatele zdravotních služeb (nikoliv na konkrétního lékaře). Za poskytování zdravotních služeb totiž odpovídá vždy poskytovatel.

(Viz § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 45 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

Konkrétní lékař, který fakticky zdravotní služby poskytoval, však musí počítat s účastí na soudním řízení, kde vypovídá o tom, jak v daném případě postupoval apod.

NÁHRADA ŠKODY LÉKAŘEM

Poskytovatel zdravotních služeb má případně, jako zaměstnavatel konkrétního lékaře, právo na náhradu škody do výše čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku lékaře před porušením povinnosti, kterým lékař škodu způsobil. (Omezení neplatí v případě úmyslného způsobení škody, v případě opilosti nebo v případě zneužití jiných návykových látek.)

(Viz § 257 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

PRŮBĚH SOUDNÍHO ŘÍZENÍ

1. Žalobce (pacient/osoba blízká) zpravidla pošle předžalobní výzvu, v rámci které vyzve poskytovatele k náhradě újmy.
2. Poté, co poskytovatel na tuto výzvu nereaguje/reaguje negativně, podá žalobce žalobu k soudu.

3. V rámci soudního řízení musí žalobce prokázat, že:

a) došlo k pochybení (tj. postup nebyl lege artis) +
     b) vznikl škodlivý následek (např. újma na zdraví) +
     c) mezi a) a b) je příčinná souvislost.

4. Pokud toto žalobce neprokáže, soud žalobu zamítne. Pokud se však výše uvedené podaří žalobci prokázat, soud rozhodne o povinnosti k náhradě újmy.