Právopedie: Mlčenlivost (10)

Mlčenlivost a její dodržování je základním kamenem důvěry mezi lékařem a pacientem. Povinnost mlčenlivosti se však nevztahuje pouze na samotného lékaře, ale též na další zdravotnické pracovníky, studenty, apod. Také existují situace, kdy je možné či dokonce nutné konkrétní informace, na které se v obecné rovině povinnost mlčenlivosti vztahuje, sdělit, přičemž tímto sdělením k porušení mlčenlivosti za splnění určitých okolností nedochází. Víte, v jakých případech se o porušení povinnosti mlčenlivosti nejedná?

 

Povinnost mlčenlivosti je při poskytování zdravotních služeb samozřejmostí, nejedná se však pouze o informace o zdravotním stavu pacienta, ale o vše, co lékaři pacient v průběhu poskytování zdravotních služeb sdělí, tj. například i to, koho bude v nadcházejících volbách volit. Mlčenlivost je třeba zachovat i vůči osobám (kolegům), kteří se na poskytování zdravotní péče o daného pacienta nepodílejí.

(Viz § 51 odst. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

 
CO NENÍ PORUŠENÍM?
  1. Předávání informací, které jsou potřebné pro zajištění návaznosti poskytování zdravotních služeb.
  2. Sdělování informací poté, co byl poskytovatel zproštěn mlčenlivosti pacientem/zákonným zástupcem (pozor na rozsah zproštění).
  3. Sdělování informací v situaci, kdy zákon nebo jiný právní předpis ukládá sdělit informace i bez souhlasu pacienta.
  4. Sdělování informací pro potřeby trestního řízení, avšak pouze způsobem, který stanovují příslušné právní předpisy.
 

Sdělování informací pro potřeby trestního řízení je možné pouze po předchozím souhlasu soudce. Pokud o informace požádá PČR, obhájce, státní zástupce apod. a nedoloží k žádosti souhlas soudce, pak není možné žádosti vyhovět.  Zásadní také je, že se musí jednat o trestní, tj. nikoliv civilní řízení, pro které platí, že poskytovatele musí zprostit mlčenlivosti sám pacient. V civilním řízení by tudíž soud měl ke své žádosti o poskytnutí informací přiložit souhlas pacienta. (Viz § 8 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád a § 124 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád)

  1.  Sdělování informací, kterým dochází k povinnosti oznámit trestný čin nebo povinnosti překazit spáchání trestného činu.
  2. Sdělování informací pro účely vlastní obrany poskytovatele (např. v trestním řízení, civilním řízení, správním řízení apod.). Informace je možné poskytnout pouze v nezbytném rozsahu.
  3. Sdělování informací pro účely řízení, která provádějí orgány komory.

(Viz § 51 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

 

ZPŮSOB SDĚLOVÁNÍ INFORMACÍ

Při sdělování informací o pacientovi (v zákonných důvodech) je také třeba dbát na způsob sdělování, tj. není možné sdělovat tyto citlivé informace kolegovi, který bude poskytovat navazující zdravotní služby, na chodbě před automatem s kávou, kde si mohou ostatní pacienti a další osoby vše vyslechnout.

 
DALŠÍ OSOBY VÁZANÉ POVINNOSTÍ MLČENLIVOSTI

Zákon v příslušném ustanovení uvádí, že poskytovatel je povinen zachovávat mlčenlivost, tato povinnost však platí též pro všechny zdravotnické a jiné odborné pracovníky, mediky, stážisty a všechny další osoby, které se jakýmkoliv způsobem dozvědí informace o zdravotním stavu pacienta (tj. například též soudní znalci, revizní lékaři zdravotních pojišťoven apod.).

(Viz § 51 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

Porušení mlčenlivosti je způsobilé mimo jiné naplnit též skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji dle § 180 odst. 2 ve spojení s § 124 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za který pachateli hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

Následující článek série: Právopedie: Ochrana osobních údajů (11)

JUDR. ANETA PELCMAN STIERANKOVÁ

Pražská advokátka specializující se na oblast zdravotnického práva. V rámci své advokátní kanceláře poskytuje komplexní právní pomoc poskytovatelům zdravotních služeb, zdravotnickým pracovníkům a pacientům.

Email: aneta@lawmed.cz
Web: lawmed.cz