Spolupráce s „nepřítelem“: Sedm kroků, jak zvládnout konflikty v nemocničním prostředí

V nemocnici, kde každý den čelíme obrovskému tlaku a často protichůdným požadavkům, je důležité najít způsob, jak zvládat konflikty a zároveň si zachovat respekt a pohodu na pracovišti. Adam Kahane, expert na řešení konfliktů, nám ve své knize „Spolupráce s nepřítelem – Jak vyjít s lidmi, s nimiž nesouhlasíme“ nabízí několik užitečných principů, které mohou pomoci překonat překážky i v prostředí, kde se zdá, že společné cíle neexistují. Pojďme se podívat na několik kroků, které mohou být užitečné právě v takových chvílích.

1. Přijmout paradox…

Konflikty často vznikají, když se zdá, že existují dva neslučitelné cíle – třeba zajistit dostatečné personální pokrytí a zároveň umožnit sestrám potřebný odpočinek. Místo toho, abychom se snažili jeden z těchto cílů „přebít“, můžeme zkusit přistoupit k situaci s vědomím, že oba tyto cíle mají své opodstatnění. Přijmout paradox znamená uznat, že může existovat více pravd zároveň, a hledat způsoby, jak tyto různé potřeby skloubit do jednoho řešení.

2. Vyjasnit zájmy, ne jen pozice…

Když se střetneme v konfliktu ohledně služeb, je snadné zůstat zakopaní na svých pozicích: „Chci volno,“ říká jedna strana, zatímco druhá odpovídá: „Potřebujeme vás na směně.“ Místo zaměření na pevné pozice může být užitečnější zaměřit se na to, co nás k těmto pozicím vede. Možná z toho zjistíme, že jde o přetížení, únavu, potřebu času s rodinou nebo spravedlivější rozdělení směn. Tímto způsobem se můžeme dostat k jádru problému a hledat společná řešení, která respektují potřeby všech stran.

3. Otevřeně komunikovat…

V nemocničním prostředí často chybí prostor pro otevřenou komunikaci – ať už kvůli hektickému tempu, nebo proto, že se obáváme, že naše potřeby nebudou vyslyšeny. Proto je klíčové vytvářet prostředí, kde se každý cítí bezpečně vyjádřit své obavy a potřeby bez strachu z odmítnutí či sankcí. Tím, že vytvoříme prostor pro dialog, můžeme začít hledat kompromisy, které vyhovují všem zúčastněným stranám.

4. Přijmout nejistotu a experimentovat…

Vzhledem k tomu, že každé oddělení je unikátní a čelí specifickým výzvám, je důležité nebát se experimentovat s různými způsoby rozvržení služeb či plánování práce. Přijmout nejistotu znamená být připraven zkoušet nové přístupy, testovat je a vidět, co funguje. Možná zjistíme, že některé inovace – jako je flexibilnější plánování nebo zapojení personálu do rozhodování o směnách – mohou pomoci snížit napětí a zvýšit spokojenost na pracovišti.

5. Uznat, že rozmanité pohledy jsou přínos…

Rozmanitost názorů a potřeb je často vnímána jako zdroj konfliktu, ale může být také klíčovým faktorem pro nalezení inovativních řešení. Když všechny zúčastněné strany – ať už sestry, lékaři nebo manažeři – přinášejí své perspektivy a nápady, můžeme společně vytvořit model, který lépe vyhovuje všem. Místo toho, abychom rozmanité pohledy potlačovali, můžeme je využít k vytvoření bohatšího a udržitelnějšího pracovního prostředí.

6. Budovat vzájemnou důvěru…

V prostředí, kde se zdá, že se bojuje o každý den volna nebo o každou směnu, je důležité si uvědomit, že bez vzájemné důvěry se daleko nedostaneme. Důvěru lze budovat krok za krokem – třeba i tím, že kolegyně/kolegy podržíme v těžkých chvílích, nabídneme pomoc, když je třeba, nebo otevřeně mluvíme o svých pocitech a potřebách. I malé kroky mohou vést k vytvoření důvěryhodnějšího a soudržnějšího týmu.

7. Oslavovat malé úspěchy…

Když se snažíme zlepšit naše pracovní prostředí, každá malá změna k lepšímu si zaslouží uznání. Možná se nám podaří zajistit rovnoměrnější rozdělení služeb, možná vedení vyslyší naši žádost o přestávky na odpočinek. Oslavování těchto drobných úspěchů nám pomáhá udržet motivaci a naději, že naše snaha má smysl.

Na závěr…

Někdy nemáme společný cíl – a to je v pořádku. To ale neznamená, že nemůžeme spolupracovat a hledat způsoby, jak naplnit naše různé potřeby. Konflikty jsou přirozenou součástí života na oddělení, ale když se k nim postavíme s otevřenou myslí a ochotou hledat kompromisy, můžeme vytvořit prostředí, kde se všichni cítíme respektovaní a ocenění – a kde i „nepřítel“ může být naším partnerem při hledání lepších řešení.