Věčná hra mezi doktorem a sestrou…

Vztah mezi lékaři a zdravotními sestrami byl v minulosti často popsán jako nenápadná, ale přesto velmi reálná „hra“. Tuto dynamiku popsal už v roce 1967 Leonard I. Stein ve své dnes už klasické studii “The Doctor-Nurse Game”, a přestože uplynuly desítky let, mnohé principy „hry“ přetrvávají. Jak tato neviditelná pravidla ovlivňují naši komunikaci, pracovní atmosféru a především kvalitu péče o pacienty?

Když se slova skrývají mezi řádky…
Představte si, že jste zdravotní sestra, která má skvělý nápad, jak zlepšit péči o pacienta. Jenže místo přímého návrhu svá doporučení raději obalíte do nepřímých narážek. Proč? Protože je tu zažitá kultura, v níž lékař rozhoduje a sestra nenápadně radí z pozadí. Přímý návrh by mohl vypadat jako nepřiměřený zásah do kompetencí lékaře, zatímco jemné naznačování přináší kýžený efekt, aniž by kdokoliv oficiálně připustil, že „sestra navrhla řešení“.

Nepsaná pravidla „hry“…
Tento složitý mechanismus je propracovaný. Sestry si cení toho, když lékař jejich nápad přebere a připíše si ho do svého „repertoáru“ – výměnou za to sestra získává pocit uznání a potvrzení své odbornosti. Naopak lékař, který dokáže na jemné podněty reagovat, získává respekt a podporu týmu. Co se na první pohled zdá jako neefektivní kličkování, může v zaběhnutých strukturách přinášet určité plusy. Otázkou je: nejde to jinak?

Historický nános a současné výzvy…
Není překvapením, že toto chování pramení z minulého pojetí vzdělávání a rolí. Lékaři byli vedeni k neomylnosti a nesporné autoritě, sestry k poslušnosti a skryté diplomacii. Dnes už se ovšem nacházíme v jiné době. Respekt, rovnost a otevřená komunikace jsou klíčové hodnoty moderní zdravotní péče. Jenže staré návyky a mentální modely se drží pevně, a tak v mnoha nemocnicích přetrvává „hra“, jež často brzdí skutečný dialog.

Pozor na vedlejší efekty…
Co je na tom špatného? Zaprvé, nepřímá komunikace je časově náročná a může vést k nepochopení. Za druhé, všichni ztrácí – sestry, které by rády prezentovaly své odborné návrhy otevřeně, i lékaři, kteří by mohli získat rychlejší a přesnější informace. A především, trpět může i pacient, pokud se kvůli komunikačním blokům zbytečně prodlužuje rozhodování nebo zhoršuje týmová atmosféra.

Změna: otevřenost, respekt a společný cíl…
Jak se z této „hry“ vymanit? Klíčem je přehodnocení rolí, větší otevřenost, odvaha pojmenovávat věci napřímo a práce s vlastními předsudky i stereotypy. Zdravotnický tým, kde sestra může říci: „Mám nápad, pojďme ho probrat,“ bez obav, že to bude vnímáno jako drzost, má daleko větší šanci poskytnout pacientům lepší péči. Lékař, který vnímá sestru jako rovnocenného člena multidisciplinárního týmu, se dostává k relevantnějším informacím a rychlejším řešením.

Závěr: Čas odložit staré masky…
„Hra“ mezi lékaři a sestrami byla možná kdysi prostředkem přežití v rigidních hierarchiích. Dnes však stojíme před příležitostí tuto hru opustit a začít hrát s otevřenými kartami. Přímá komunikace, vzájemný respekt a uznání odbornosti každého člena týmu představují nová pravidla, ze kterých nakonec těží úplně všichni – včetně těch nejdůležitějších, našich pacientů.